Robotní povinnosti chalupníků a podruhů byly celkem nepatrné a jihlavští jako vrchnost si jistě dobře spočítali, že lépe využijí peněžní náhrady.Drsněji byly vymáhány povinnosti na poddaných zejména v polovině 17. století, kdy se k tomuto zatížení připojovaly i další dávky. V neúprosném vymáhání svého desátku vynikal například stonařovský farář, který měl některá práva i ve vzdálenějších vesnicích.
Rychtáři a přísežní Kostelce a Dvorců! Tímto je Vám odemne, jako od Vašeho faráře, všechno obilí obstaveno a při ztrátě všeho ( nesmí se ) ani snop pohnouti, dokud odemne nebude za náležitou cenu vykoupeno, anebo tím způsobem, jak je jinak obyčejem, nebudu odbyt desátkem. Takto se vystříhejte před škodou.Stonařov 5. srpna 1656. Váš farář M.Filip Osterhuber, vlastní rukou.