Vznikl po prvním "divokém odsunu" dne 9. 6. 1945, kdy sem byli převedeni obyvatelé tábora v Heleníně. Ženy a děti byly dány do Arbeitsdienst Baracke, muži do tzv. Steinhausu. Po rozdělení pak o sobě zřídkakdy slyšeli. odtud byl také vypraven druhý "divoký odsun" 21. 6. 1945. Asi týden po příchodu dorazily konečně potravinové lístky a do provozu byla uvedena polní kuchyň. Do té doby Němci hladověli, i když jim místní lidé přinášeli jídlo k plotu. Nedaleko studny byla zřízena latrína, která podobně jako v Heleníně znečišťovala vodu pro tábor. Chléb byl obstaráván z Jarošovského mlýna. 31. 10. 1945 dle hlášení prap. Šimečka se zde nacházelo 450 osob, z toho 170 přestárlých a asi 70 dětí. Podmínky zde nebyly nejlepší, o čemž svědčí výpovědi, že v bývalé vile Seys-Inquarta byla zřízena cela, kde byli za trest biti apod. Od 20. 2. už tábor není v evidenci hlášení a zbylí obyvatelé byli převedeni do Starých Hor. O zrušení stonařovského tábora rozhodlo zasedání ONV z 14. 11. 1945
V těchto místech byl zřízen lágr